středa 4. listopadu 2015

99 SLOV: 3 SECONDS OF RELAX ON THE WAY FROM THE CAR

A je to tady. Začala ta část roku, kdy se toho každej den naučíme kopu. Písemky, projekty, rešerše a letos jako bonus ještě diplomky. Všichni jsme v jednom kole. Tentokrát to ale má jeden detail navíc. 

Jaksi si to všichni víc užíváme, protože tušíme, že to bude naposled. Poslední Vánoce, kdy si místo procházek s punčem užíváme noci v teplých ponožkách s nekonečnýma programovacíma tutoriálama. A musím říct, že mě to baví. No, občas bych se radši vyspala, to jo, ale tohle je výzva. Protože bojovat s těžkou školou stojí za to. 

Tak hodně sil do boje vám všem!


Read More »

neděle 1. listopadu 2015

99 slov z vinohradu

Tuto neděli jsme si dali zaslouženou pauzu od práce a vyrazili jsme k mamce do vinohradu. Všechno jsme připravovali k zimnímu spánku a hlavně k jarnímu stavění zahradnictví. 



Pobíhali jsme akátovým pralesem s mačetama a dělali jsme z něj vyklizenou louku. A co jsme se dneska nového naučili? Naučili jsme se, jak správně sekat mačetou, že tou ostrou stranou je to trochu lepší. Jak řezat motorovkou (ikdyž jen její holčičí variantou) a taky to, že když na traktůrku zařadíte dvojku, je to fakt pekelná jízda. Ale do kopce se na ni nerozjedete. 



Užili jsme si prostě nedělní rodinnou pohodu. 


Read More »

sobota 31. října 2015

99 SLOV: DIGISEMESTR

Dnešní den byl náročný. A naučila jsem se toho spoustu. Byl totiž Digisemestr. A to vždycky znamená 8 hodin online marketingu. A ne jen tak ledajakýho marketingu. Tady mě totiž pokaždé, když se proberu z několikasekundovýho vyčerpanýho čumění do zdi, nejvíc ze všeho mrzí, že jsem nezhltla pár slov přednášejího. A dneska to bylo obzvlášť výživný. Tématem byla webová analytika. A to jsou data, tabulky, grafy, jednoduše všechno to, co mě baví. A Honza Tichý mě utvrdil v tom, že analytika je nejlepší. Kdyby mi v ní někdo nabídl práci, beru hned všemi deseti. 


Protože čísla, to je moje!

Read More »

pátek 30. října 2015

99 SLOV: DO NOT STUDY MEDICINE




Toto je první článek z 99 slov na téma co jsem se dnes naučilaV pátek nemám školu a tak jsem se v kanclu probírala starýma medicínskýma skriptama, který chceme použít jako tapetu. A při jejich trhání, stříhání a upravování jsem se začetla. A řeknu vám, studium medicíny musí být občas pěkně depresivní. Teď už vím, že něco s názvem nemoc z nemocnice opravdu existuje. Jmenuje se hospitalizmus a může být způsobena například tím, že pacient leží mezi umírajícími. Děcka, vaše zkouškový vám fakt nezávidím. Krom nekonečné deprese z nestíhání ještě číst tohle? Kdo medicínu dokončí si zaslouží respekt!






Read More »

čtvrtek 29. října 2015

LEARN ONE NEW THING EVERY DAY

Dneska to bude trošku hloubavý. Konec konců jsem prý dost hloubavá osoba, takže to bude takový...svý (mý?)

Člověk se každej den naučí spoustu nových věcí. Hlavně tím, že se k nim úplně náhodou dostane. Já jsem se třeba dneska naučila, jak správně čistit štětce od akrylátové barvy. Kdybyste to někdy potřebovali tak nejdřív pořádně vymáchat v ředidle, pak otřít hadříkem, potom omýt v mýdlové vodě a zavěsit k usušení. Mno teda jestli to správně fungovalo se dozvím až zítra, ale snad jo.

A blog jsem si založila proto, abych se naučila psát. Teda ne jako psát na blog, ale psát obecně. A zkušenost praví, že nic na světě se nenaučíš, pokud to prostě nezačneš dělat. A tak jsem si na sebe vymyslela takovou malou výzvu. A to tu, že odteď, po dobu dalších 30 dní každej den napíšu něco o tom, co jsem se za ten den naučila. Donutí mě to rovnou hledat ty nejlepší a objevný chvilky dne. A aby to nebylo tak jednoduchý, rozhodla jsem se, že to každý den vměstnám do 99 slov. Protože psát stručně a výstižně, to je to, co bych chtěla umět ze všeho nejvíc. Není to moc. Navíc když si uvědomím, že i tento článek má 213 slov. 

Takže let's do it.  Držte palce. :)
Baruš <3

Read More »

neděle 25. října 2015

BABY IS COMING HOME!

Krásné nedělní ráno! Tenhle víkend jsme si doma připomněli, že začíná podzim a oslavili to hruškovou galetkou podle KitchenStory blogu. Tenhle blog je jeden z mých oblíbených. Kdykoliv podle nich něco vařím, setká se to s úspěchem a tentokrát tomu nebylo jinak. Hrušky se perfektně snoubily s ořechy a chuť byla prostě skvěle podzimní. A za naši domácnost můžu teda s jistotou říct, že chuť se s ubíhajícími dny (u nás to jsou většinou spíš hodiny) lepšila a lepšila, takže se nebojte upéct den předem.
 

Recept jsem téměř dodržela. Vyměnila jsem jen lískové ořechy, které moc nemusíme, za mandle. Tenhle koláč obsahuje opravdu poctivou dávku másla a to já miluju. Příprava koláče tentokrát byla hodně zábavná, protože jsem ořechy rozemlela dost nahrubo a tím pádem těsto moc nedrželo pohromadě. Umíte si teda určitě představit, jak asi vypadal ten okamžik, kdy vyválený plát těsta máte přendat na koláčovou formu tak, aby kousek přečuhoval ven. Navíc když přesně v tomhle okamžiku zjistíte, že koláčová forma, kterou jste vždycky používali na tyhle dobroty se nejspíš odstěhovala se spolubydlící. Taky vás při vaření vždycky něco překvapí? Těsto moc křehký, pánvička moc placatá, talíře moc malý? Ale hlavně, když je to nakonec dobrý ne? :)




Ke snídani jsme si ho dali se skořicovým tvarohem a to byla teprve mňamka! Skořicový tvaroh je jedna z těch věcí, kterou jsem schopná nacpat všude. Rozmícháte jenom tvaroh s troškou mlíka a třeba s agávovým sirupem nebo medem a dosypete tam podle chuti skořice.





Pečete si na víkend taky dobrůtky?

Read More »

čtvrtek 15. října 2015

A ještě mi tvrďte, že se my dva k sobě nehodíme!

V Brně prší. A to znamená totální apokalypsu. Na silnicích, v MHD, možná i v pěší turistice, prostě všude. Já ve škole pěšky (jo, fakt jsem šla těch 20 minut pěšky a vůbec mi to nevadilo - ikdyž mým botám možná trochu jo), přítel v práci autem. Když mi najednou došlo, že musím jít po škole ještě do práce a že jsem zapomněla doma nabíječku na noťas.




Tak volám Maťovi, ať vezme z práce tu svoji a hodí mi ji do kanclu. On na to, že mají nějakou pracovní akci v Baru který neexistuje (tohle mu fakt závidím a trochu se těším na to, až nebudu muset po nocích dělat resty do školy) a že jestli bych nemohla odvézt domů auto. Tak já že teda jo a ať mě teda vyzvedne ve škole.

Po 45 minutách tancování v dešti (nejsem magor, ale nechtěla jsem zmrznout) se konečně přišouralo auto a protože všude bylo totálně přeautováno, rozhodli jsme se, že nebudeme ve městě parkovat, že ho hodím před kancl a pojedu domů a on že tam tu nabíječku s noťasem odnese (haha, proč bychom dělali věci jednoduše, žejo). A tak se taky stalo. Už s klidem si pěkně v teploučku jedu a přemýšlím o tom, co napíšu na ty tři stránky diplomky, který musím mít do rána hotový a najednou mi zazvoní telefon. A hádejte co!

"Hele zlato, víš...já...já jsem zapomněl v práci tu nabíječku."

A takhle u nás vypadá skoro každej den. Kdo nemá v hlavě, ten holt najezdí kilometry v autě, no. Ještěže ho máme, jinak by náš business asi zkrachoval na našich totálních failech.

Teď už si naštěstí dopřávám voňavej čajík s úžasným kořením do kávy, který jsem ukořistila během jedné z ohřívacích se návštěv Sklizena při čekání na Maťa a usedám k diplomce. Přesně 12 hodin před konzultací. Stihnout se dá prostě všechno. :)



Read More »